Jak vzniká střih oblečení? Od prvního návrhu po velikosti, které musí opravdu sedět
Když se řekne výroba oblečení, většina lidí si představí látku, nůžky a šicí stroj. Jenže ještě předtím než švadlenka udělá první steh, musí někdo rozhodnout co přesně má vlastně sešít. A právě tady začíná vývoj střihu. Střih určuje tvar výrobku, jeho proporce, délku, šířku, průramky, rukávy, výstřih i to, jak se bude oblečení chovat při pohybu. Můžete mít skvělý materiál a perfektně odvedenou práci švadlenky, ale pokud je špatně konstrukčně postavený střih, výsledný výrobek dobrý nebude. Dobře ušitý špatný střih je pořád špatné oblečení. Švadlenka totiž může dokonale ušít jen to, co jsme jí předtím dobře vymysleli.
Střih není jen obrys trička
Konstrukce střihu není obkreslení existujícího trička na papír. Je to technická práce s rozměry, proporcemi lidského těla, vlastnostmi materiálu a účelem konkrétního výrobku. Jinak budeme přemýšlet nad tričkem určeným jako přiléhavá první vrstva, jinak nad teplejším modelem a jinak nad oblečením, ve kterém má člověk sportovat. Výsledný střih musí navíc počítat se švy, technologickým zpracováním a s tím, že plochý kus látky se po sešití musí proměnit v trojrozměrný výrobek pro člověka. A člověk je bohužel podstatně komplikovanější geometrický útvar než obdélník s rukávy.
Nejdřív musíme vědět, co má výrobek dělat
Než začneme řešit centimetry, musíme vědět, co od nového výrobku očekáváme. Má být přiléhavý? Má fungovat jako první vrstva? Kolik volnosti potřebujeme při pohybu? Kam má sahat rukáv, jak dlouhý má být trup a co se má stát, když člověk zvedne ruce nad hlavu nebo se předkloní? U funkčního oblečení totiž nestačí, aby tričko pěkně vypadalo na figuríně. Musí fungovat na těle, které se hýbe. Střih proto nezačíná otázkou „jak to bude vypadat?“, ale také „co v tom člověk potřebuje dělat?“
Naše střihy jsou převážně Slim Fit. Ale Slim Fit neznamená „co nejtěsnější“
U našeho funkčního oblečení pracujeme převážně se Slim Fit, anatomicky tvarovanými střihy. To znamená, že výrobek kopíruje postavu a není konstruovaný jako volný rovný pytel. U dámských modelů například pracujeme s užším pasem, širší oblastí boků a tvarováním hrudníku.
Slim Fit ale rozhodně neznamená vzít normální tričko a prostě ho ze všech stran zúžit. A už vůbec neznamená nacpat člověka do nejmenší možné velikosti. Slim Fit znamená navrhnout tričko tak, aby postavu sledovalo tam, kde ji sledovat má, a nechalo ji fungovat tam, kde se potřebuje hýbat. To je u funkčního oblečení podstatný rozdíl.
Střih a materiál se musí potkat
Střih nikdy nevzniká úplně nezávisle na materiálu. Dva stejně vypadající střihové díly ušité ze dvou různých úpletů nemusí na těle vytvořit stejný výrobek. Rozhoduje složení, vazba, gramáž, pružnost, návratnost po natažení, splývavost i další vlastnosti konkrétní textilie. Proto také u našich výrobků neexistuje jedna univerzální tabulka velikostí pro celý e-shop – tabulka patří vždy ke konkrétnímu produktu.
A tady je důležitá jedna věc: vyšší gramáž sama o sobě automaticky vždy neznamená menší pružnost. Je to příliš jednoduché pravidlo. O chování textilie rozhoduje současně její složení, konstrukce a vazba. Střih proto musíme posuzovat společně s materiálem, ze kterého má konkrétní výrobek skutečně vzniknout.
První střih je teprve začátek
Konstruktér vytvoří první střihové podklady a podle nich se ušije prototyp. A teprve tehdy začne být opravdu zajímavé, co jsme vymysleli. Na papíře nebo monitoru může všechno vypadat nádherně. Jenže papír nemá prsa, ramena ani zadek, nepotřebuje se předklánět a ještě nikdy si nestěžoval, že ho něco táhne v podpaží.
První prototyp proto není slavnostní okamžik, kdy prohlásíme „hotovo“. Je to pracovní nástroj, na kterém začínáme ověřovat, zda naše konstrukční představa funguje i ve skutečnosti.
Prototyp: chvíle, kdy se papír potká s člověkem
Prototyp oblékneme a sledujeme, jak výrobek skutečně sedí. Kontrolujeme délky, šířky, průramky, rukávy, oblast ramen, hrudníku, pasu a boků i celkovou siluetu. Díváme se, jestli někde nevzniká zbytečné pnutí, zda se materiál nechová jinak, než jsme předpokládali, a jestli švy leží tam, kde mají.
A potom přijde ta méně fotografovaná část vývoje. Párat, měřit, zakreslovat, posouvat, ubírat, přidávat a znovu šít. Protože prototyp nevyrábíme proto, aby nám potvrdil, jak jsme byli napoprvé geniální. Vyrábíme ho proto, aby nám ukázal, co ještě musíme vyřešit.
Nestačí stát před zrcadlem
Oblečení se nevyrábí pro člověka stojícího celý den rovně s rukama podél těla. Zvlášť ne funkční oblečení. Proto musí přijít pohyb.
Zvednout ruce. Natáhnout je dopředu. Předklonit se. Sednout si. Otočit trup. Udělat pohyb odpovídající tomu, k čemu má být výrobek určený. Sledujeme, jestli tričko nevylézá nahoru, zda rukáv neomezuje rameno, jestli se někde nevytváří nepříjemné napětí nebo naopak přebytečný materiál.
Střih, který perfektně sedí při stání, ale při prvním pohybu začne bojovat se svým majitelem, ještě perfektní není.
Oprava střihu není chyba. Je to vývoj
Někdy se o vývoji výrobku mluví tak, jako kdyby správný konstruktér měl napoprvé nakreslit dokonalý střih. Nemá.
Smyslem vývoje je právě ověřovat předpoklady a upravovat je podle skutečného výsledku. Posunout šev o centimetr, změnit tvar průramku, upravit délku, ubrat někde materiál a jinde ho přidat může mít na výsledný pocit z výrobku překvapivě velký vliv. Proto jeden prototyp nemusí stačit. Po úpravě střihu vznikne další vzorek a znovu se kontroluje.
Kdyby všechno vyšlo dokonale napoprvé, nepotřebujeme konstruktéry střihů. Stačila by nám naše oblíbená křišťálová koule.
A potom do toho vstoupí skuteční lidé
Tady přichází jedna z největších komplikací celé konstrukce oblečení. Jenže lidé nejsou standardizované výrobky.
Postavte vedle sebe deset žen, které mají podle tabulky prakticky stejné základní míry. Stejný nebo velmi podobný obvod hrudníku, pasu a boků. Na papíře bychom mohli mít deset téměř stejných postav.
Ve skutečnosti ani náhodou.
Jedna má širší ramena. Druhá kulatější záda. Třetí delší trup. Čtvrtá výraznější hrudník. Pátá užší pas a výraznější boky. Dvě ženy mohou mít stejný obvod hrudníku, ale jeho objem může být mezi přední a zadní částí těla rozložený úplně jinak. Přesně na tento problém narážíme i při výběru velikosti: stejné číselné míry jednoduše nezaručují, že stejné tričko bude na různých lidech sedět úplně stejně.
Tabulka vidí centimetry. Střih nakonec musí fungovat na člověku.
Dokonalý univerzální střih proto neexistuje
To není alibi výrobce. To je anatomie.
Konfekční oblečení nevytváříme pro jedno konkrétní tělo, jako když krejčí šije oděv na míru. Konstrukce musí pracovat s určitým souborem proporcí a převést je do velikostního systému, který bude použitelný pro co největší část lidí, pro které je daný výrobek určený.
Proto také není možné slíbit, že jedna velikost bude deseti lidem se stejným obvodem pasu sedět naprosto totožně. A právě u anatomicky tvarovaného Slim Fit střihu jsou individuální rozdíly postav vidět výrazněji než u volného rovného trička.
Čím přesněji má střih postavu sledovat, tím víc se projeví, že žádné dvě postavy nejsou úplně stejné.
Velikost není přírodní zákon
Písmeno M neexistuje někde ve vesmíru jako mezinárodně daný rozměr člověka. Jednotliví výrobci pracují s vlastními velikostními řadami, konstrukčními podklady a střihovými prioritami. Proto M jedné značky nemusí odpovídat M jiné značky. I náš současný průvodce velikostmi upozorňuje, že jednotlivé výrobky mohou mít odlišný střih a materiál, a proto je potřeba pracovat s tabulkou konkrétního produktu.
U nás navíc v tabulkách velikostí neuvádíme tělesné míry zákazníka, ale rozměry hotového, volně položeného výrobku. To zákazníkovi umožňuje porovnat naše rozměry například s oblíbeným tričkem, které už doma má a ví, jak mu sedí. Proto při konstrukci velikostí nemůžeme pracovat s věkem, hmotností ani vzpomínkou na písmenko na cedulce. Musíme pracovat s rozměry a proporcemi skutečného těla.
A ještě jedna potíž: naše tělo si tabulku velikostí nepamatuje
A teď trochu píchneme do ženské ješitnosti. Když jsme ve dvaceti nosily velikost S, máme občas pocit, že pokud vážíme pořád stejně, máme na to svoje S tak nějak doživotní nárok. Jenže tělo se v průběhu života mění, změní se klidně i během jednoho roku a dokonce k tomu vůbec nepotřebuje změnit číslo na váze. Mění se množství a rozložení svalové a tukové tkáně, držení těla i proporce jednotlivých partií, a rozdíl může být patrný nejen po deseti letech, ale někdy i během podstatně kratší doby. Padesát pět kilo ve dvaceti zkrátka nemusí mít stejné rozměry ani stejný tvar jako padesát pět kilo ve čtyřiceti.
A střih bohužel občanku nekontroluje - reaguje jen na tělo, které do něj právě oblékáme.
Jak z jednoho střihu vzniknou další velikosti?
Jakmile máme dobře vyřešenou základní velikost, přichází stupňování střihu do celé velikostní řady. A ne, opravdu to nefunguje tak, že vezmeme velikost S, nastavíme kopírku na 120 % a na druhé straně nám vypadne XL.
Jednotlivé konstrukční body se při stupňování mění podle stanovených pravidel. Musíme zachovat proporce výrobku, jeho charakter a funkci. Jinak se mění šířka, jinak délka a jinak například oblast ramen, průramků nebo rukávů. XL není nafouknuté S. Je to další velikost stejného střihu.
A právě dobře provedené stupňování rozhoduje o tom, zda výrobek neztratí svůj charakter ve chvíli, kdy se přesuneme od jedné velikosti k druhé.
Ani dobře vystupňovaná velikost nevyřeší všechny postavy světa
A vracíme se k našim deseti ženám. Velikostní řada dokáže vytvořit systém. Nedokáže odstranit individuální anatomické rozdíly mezi lidmi. Proto někdo potřebuje větší velikost kvůli ramenům, i když by podle pasu mohl mít menší. Jinému člověku vyhovuje šířka, ale potřeboval by delší trup. Někdo chce navíc funkční oblečení opravdu těsně na tělo, jiný preferuje o trochu větší komfortní volnost.
To všechno je důvod, proč je velikostní tabulka pomůcka, nikoli rozsudek.
A také proč zákazníkům v samostatném článku doporučujeme neporovnávat pouze písmeno na štítku, ale rozměry konkrétního výrobku s oblečením, které jim už dobře sedí.
Střih musí fungovat také pod šicím strojem
Konstrukce nekončí tím, že prototyp pěkně sedí. Výrobek se také musí dát kvalitně a opakovaně vyrábět.
Střihové díly musí navazovat, technologické operace musí dávat smysl a konstrukce musí respektovat způsob zpracování konkrétního materiálu. Některé věci vypadají bezproblémově na obrazovce, ale skutečná výroba ukáže, že by určité řešení mohlo být zbytečně komplikované nebo že je potřeba detail konstrukčně upravit.
A právě tady má pro nás velkou hodnotu vlastní dílna.
Co nám dává vlastní dílna v Letovicích?
Člověk, který výrobek vyvíjí, a lidé, kteří ho skutečně vyrábějí, nejsou na opačných koncích světa. Výroba probíhá v naší dílně v Letovicích.
Švadlenky tak nejsou jen posledním článkem procesu, kterému pošleme hotové podklady se vzkazem „nějak to ušijte“. Jejich zkušenost s materiálem a skutečným zpracováním může být pro vývoj velmi cenná.
Konstruktér vidí střih. Švadlenka vidí, co ten střih skutečně dělá pod strojem. A když se tyhle dvě zkušenosti potkají pod jednou střechou, nemusíme kvůli každému detailu posílat e-mail na druhý konec planety a čekat na další výrobní vzorek.
Střih nekončí prvním prodaným kusem
Uvedením výrobku do nabídky sice končí hlavní fáze vývoje, ale neznamená to, že od té chvíle už nesmíme na střih nikdy sáhnout.
Zkušenosti z výroby mohou ukázat drobnosti, které je vhodné technologicky upravit. Důležitá může být také dlouhodobá zkušenost s konkrétním materiálem nebo zpětná vazba z reálného používání. To neznamená, že každou připomínku jednoho zákazníka okamžitě převedeme do střihu celé velikostní řady. Vzpomeňme si na našich deset žen.
Jedna individuální postava není automaticky důkazem chyby střihu. Stejně tak ale není rozumné tvářit se, že jednou vytvořený střih je posvátná deska, které už se nikdo nesmí dotknout.
Kolik stojí vývoj střihu?
Tohle je část ceny oblečení, kterou zákazník na hotovém výrobku prakticky nevidí. Vidí tričko. Nevidí hodiny práce nad konstrukcí, přípravu střihových podkladů, materiál spotřebovaný na prototypy, práci při jejich stříhání a šití, zkoušení, měření, opravy a případné další vzorky.
Prototyp, který po zkoušce rozpáráme nebo odložíme, se nikdy neobjeví jako výrobek v objednávce zákazníka. Ale jeho výroba stála skutečné peníze. Stejně jako čas lidí, kteří na něm pracovali.
Vývoj není zdarma jen proto, že ho zákazník nevidí ve svém balíčku.
Proč se vývoj musí zaplatit v hotovém výrobku?
Protože jinak by firma mohla vyvíjet přibližně do chvíle, než jí dojdou peníze.
Náklady na nový výrobek vznikají ještě předtím, než prodáme jeho první kus. Firma tedy nejprve investuje do vývoje a teprve potom má možnost tuto investici postupně získávat zpět prodejem výrobků. To je stejná ekonomika, o které mluvíme v článku Kolik stojí výroba oblečení v Česku? Cena trička není jen látka a šicí stroj.
Když tedy někdo spočítá cenu látky, přidá několik minut šití a zeptá se, proč tričko stojí víc, jedna z odpovědí leží právě tady. Neplatíte jen za to, že někdo tričko ušil. Platíte také za to, že předtím někdo vymyslel, jak ho ušít, aby dávalo smysl.
A kde je v tom Just in Time?
Až úplně na konci. Vývoj střihu, prototypování a příprava velikostní řady musí proběhnout předtím, než můžeme výrobek nabídnout zákazníkům. Teprve když je model připravený pro běžnou výrobu, může u našeho standardního sortimentu nastoupit systém Just in Time.
Materiál máme připravený skladem.
Zákazník objedná konkrétní model a velikost.
A tato objednávka vytvoří požadavek na výrobu konkrétního kusu.
Nejdřív tedy vyvineme výrobek. Ale konkrétní běžný kus vyrábíme až pro člověka, který si ho skutečně objednal.
Dokonalý střih pro všechny neexistuje. Dobrý střih ale poznáte
Dokonalý univerzální střih neexistuje. Kdyby existoval, stačila by nám jedna velikost, jedna šablona a konstruktéři střihů by mohli jít domů. Naším cílem proto není vytvořit tričko, které bude úplně stejně sedět každému člověku. To lidská anatomie jednoduše nedovoluje.
Cílem je vytvořit promyšlený střih, který respektuje materiál, proporce lidského těla, pohyb a účel výrobku, a potom ho převést do velikostní řady tak, aby měl co největší šanci dobře fungovat na skutečných lidech. Protože střih na hotovém tričku skoro nevidíte. Ale když je špatný, zatraceně rychle ho ucítíte.
Kam pokračovat?
Pokud už střih máme a zajímá vás, jak z něj vznikne skutečný výrobek, pokračujte článkem Jak vzniká naše funkční oblečení? Od prvního nápadu až po hotový výrobek. Jestli chcete vidět i ekonomickou stránku vývoje, navazuje na něj článek Kolik stojí výroba oblečení v Česku? Cena trička není jen látka a šicí stroj. A pokud už neřešíte, jak velikosti vznikají, ale kterou z nich objednat právě pro sebe, pokračujte na Jak vybrat správnou velikost funkčního prádla
