Slow fashion vs. fast fashion: dva úplně jiné způsoby výroby oblečení
Tričko je tričko. Má přední díl, zadní díl, rukávy, pár švů a nakonec se nějak dostane do skříně. Na první pohled tedy nemusí být mezi dvěma podobnými výrobky skoro žádný rozdíl. Jenže může. Jedno mohlo vzniknout jako jeden z desítek tisíc kusů vyrobených několik měsíců předtím, než vůbec někdo věděl, jestli je zákazníci budou chtít. Druhé mohlo být nastříhané a ušité v malé sérii nebo až podle skutečné objednávky. Za oběma stojí materiál, energie, doprava a lidská práce, ale způsob, jakým se oblečení vyrábí a prodává, může být úplně jiný.
A právě někde tady začíná rozdíl mezi fast fashion a slow fashion.
Co je fast fashion?
Fast fashion neboli rychlá móda je obchodní a výrobní model založený na rychlém uvádění nových kolekcí, vysokém objemu produkce, rychlém obratu zboží a tlaku na nízkou cenu. Zákazník má dostávat stále něco nového a oblečení se z dlouhodobě používané věci snadno mění na rychle obměňované spotřební zboží. Samotná velká výroba ale ještě automaticky neznamená fast fashion. Stejně jako výrobek ušitý v malé dílně není automaticky slow fashion.
Rozhodující je celý model: kolik se vyrábí, jak rychle se kolekce obměňují, jak dlouho mají výrobky zůstat v nabídce, jak se pracuje se zásobami a jakou roli v celém systému hraje cena a neustálá potřeba dalšího nákupu.
Co je slow fashion?
Slow fashion vznikla jako reakce na tento způsob výroby a spotřeby. Do češtiny bychom ji mohli přeložit jako pomalou módu, ale nejde o soutěž, kdo dokáže ušít tričko nejpomaleji. Podstatou je spíš opačný způsob přemýšlení: vyrábět uvážlivěji, nepodporovat zbytečnou nadprodukci, přemýšlet o kvalitě a životnosti výrobku, znát jeho původ a nevytvářet zákazníkovi pocit, že potřebuje každých čtrnáct dní kompletně nový šatník.
Slow fashion tedy není jeden konkrétní materiál ani certifikace. Je to přístup k tomu, jak oblečení vzniká, prodává se a používá.
Slow fashion není automaticky ekologická
A tady si hned uklidíme jednu důležitou věc. Nápis slow fashion není ekologický certifikát. Malá lokální značka může používat energeticky náročné materiály, špatně plánovat výrobu nebo vytvářet zbytečný odpad stejně jako kdokoliv jiný. A velký výrobce může mít v některých částech produkce velmi efektivní technologie.
Proto nechceme tvrdit: slow fashion = ekologická a fast fashion = neekologická. Tak jednoduchý svět by se sice mnohem lépe vešel na instagramový obrázek, ale realita má bohužel víc řádků.
O tom, jak se na udržitelnost díváme u nás, píšeme podrobně v článku Udržitelnost v Suspect Animal: Planetu máme jen jednu.
Největší problém rychlé módy? Množství
Jedním z hlavních problémů fast fashion není pouze to, z čeho se oblečení vyrábí, ale kolik se ho vyrábí a jak rychle má být nahrazené dalším. Pokud je obchodní model postavený na neustálém přísunu nových kolekcí, potřebuje velký objem produkce a zároveň motivaci zákazníků kupovat další věci, přestože ty předchozí ještě mohou dobře sloužit. Každý vyrobený kus přitom spotřeboval suroviny, energii a lidskou práci. Musel být zpracovaný, zabalený a dopravený. A pokud se neprodá, jeho výrobní dopad tím samozřejmě nezmizí.
Vyrobit a potom přemýšlet, komu to prodáme
Velkoobjemová výroba potřebuje plánovat dopředu. Výrobce nebo značka proto musí odhadnout, kolik kusů jednotlivých barev a velikostí zákazníci v budoucnu koupí. Když se trefí, dobře. Když ne, vznikají přebytky. Následují slevy, výprodeje, outlet nebo jiné způsoby, jak zásoby dostat ze skladu.
Právě tady se náš způsob výroby dost zásadně liší.
My to děláme obráceně
V Suspect Animal nevyrábíme desetitisíce kusů jedné kolekce a potom nezačneme přemýšlet, komu je prodáme. Velkou část produkce šijeme v malých sériích a podle skutečné poptávky a objednávek. Má to jednu nevýhodu, kterou naši zákazníci občas velmi dobře znají: někdy musíte na výrobek chvíli počkat. Naše dílna není automat, ze kterého po zmáčknutí tlačítka vypadne dalších pět set triček. Pokud se objednávky sejdou, musí je někdo skutečně nastříhat, ušít, zkontrolovat a připravit.
Výhodou ale je, že nemusíme držet obrovské zásoby výrobků jen proto, že možná jednou budou potřeba.
Slow fashion může začít už na střihacím stole
Když máte vlastní výrobu blízko, vidíte i věci, které zákazník v hotovém výrobku nikdy neuvidí. Například to, co zůstane po vystřižení jednotlivých dílů. Při polohování střihů se snažíme metráž využít co nejefektivněji. Část menších zbytků dokážeme ještě využít a textilní odstřižky, pro které už využití nemáme, předáváme k dalšímu zpracování na trhaninu. Nevyrábíme bez odpadu. Takovou pohádku vám vyprávět nebudeme. Ale protože výrobu máme u sebe, vidíme odpad, který vytváříme, a musíme řešit, co s ním bude dál.
A co lokální výroba?
Slow fashion bývá často spojovaná s lokální výrobou. Dává to smysl, ale ani tady neplatí jednoduchá rovnice lokální = ekologické. Když je výroba blízko, může značka lépe kontrolovat množství vyráběného zboží, pružně reagovat na objednávky a omezit některé části dopravy. To ale neznamená, že všechny suroviny vznikly za rohem nebo že lokálně ušité tričko automaticky vykazuje nízkou uhlíkovou stopu.
U nás probíhá konečná výroba oblečení v České republice. Materiály a jejich výchozí suroviny ale mohou pocházet ze zahraničí. Proto českou výrobu považujeme za důležitou, ale nepoužíváme ji jako ekologickou omluvenku na všechno ostatní.
Toto téma rozebíráme podrobněji v článku Lokální výroba a emise: znamená české oblečení menší dopad na životní prostředí?
Cena trička nezačíná na cenovce
Fast fashion změnila také naše očekávání, kolik by mělo oblečení stát. Když zákazník vidí tričko za velmi nízkou cenu, snadno se tato částka stane měřítkem toho, co je „normální“. Jenže výroba oblečení obsahuje materiál, práci, stroje, energie, dopravu, balení, skladování, daně, odvody a další náklady. A někde v tom všem musí být také člověk, který výrobek skutečně ušije.
Pokud vyrábíme v České republice, platíme náklady spojené s českým provozem a zaměstnáváním lidí tady. To se samozřejmě promítá do ceny výrobku. Česká švadlenka totiž dost neochotně přijímá výplatu v podobě dobrého pocitu, že zákazník dostal tričko levně.
Proč je lokálně vyrobené oblečení často dražší?
Protože cena práce a provozu není po světě stejná. Výroba v České republice znamená české mzdy, odvody, energie, náklady na provoz dílny, účetnictví, bezpečnost práce, legislativní povinnosti a samozřejmě daně. Malosériová výroba navíc nemá stejné úspory z rozsahu jako továrna vyrábějící statisíce stejných kusů.
To není stížnost. Je to prostě součást odpovědi na otázku, proč dvě na pohled podobná trička mohou mít velmi rozdílnou cenu.
Podrobněji se také budeme v části Česká výroba věnovat tomu, co všechno se skrývá v ceně českého výrobku.
Levné oblečení nemusí být automaticky nekvalitní
Stejně jako drahé oblečení automaticky nezaručuje vysokou kvalitu. Velká výroba může díky objemu výrazně snížit náklady na jeden kus. Cena tedy sama o sobě nestačí k tomu, abychom poznali kvalitu, pracovní podmínky ani environmentální dopad výrobku. Proto nechceme stavět slow fashion na jednoduchém argumentu „naše tričko stojí víc, takže je automaticky lepší“. Mnohem důležitější je vědět, za co platíte a jakým způsobem výrobek vznikl.
Slow fashion není jen věc výrobce
Výrobce může udělat spoustu věcí správně. Může vyrábět menší množství, kontrolovat kvalitu, omezovat odpad a navrhovat oblečení tak, aby dlouho sloužilo. Pak si zákazník koupí patnáct triček, deset z nich téměř nenosí a za půl roku objedná dalších patnáct. A jsme zase skoro na začátku. Slow fashion proto není pouze výrobní model. Je to také způsob spotřeby. Kupovat věci, které skutečně potřebujeme a budeme používat, je stejně důležité jako způsob jejich výroby.
Oblečení nemusí být nové jen proto, že přišla nová sezóna
Fast fashion je postavená také na rychlosti změny. Nová kolekce nahrazuje předchozí a zákazník má dostávat neustálý důvod koupit něco dalšího. Jenže tričko netuší, že začala nová sezóna. Pokud pořád funguje, dobře sedí a rádi ho nosíte, jeho módní datum spotřeby nemusí určovat marketingový kalendář. Právě skutečná doba používání výrobku je důležitou součástí udržitelnějšího přístupu k oblečení.
Více o tom píšeme v článku Životnost oblečení: proč je nejdéle nošené tričko často to nejudržitelnější.
Znamená slow fashion oblečení na celý život?
Ne. A raději bychom vám to ani neslibovali. Oblečení se používáním opotřebovává. Materiál se natahuje, pere, potí se v něm, tře se o další vrstvy a při sportu dostává někdy pořádně zabrat. Slow fashion neznamená nezničitelnost. Znamená spíš snahu nevyrábět a nekupovat věci jako krátkodobé spotřební zboží, pokud jím být nemusí. A když už něco vlastníme, dává smysl pomoci tomu správnou péčí, aby to mohlo sloužit co nejdéle.
Je Suspect Animal slow fashion?
Podle principů, které jsou se slow fashion běžně spojované, k tomuto způsobu výroby máme velmi blízko. Vyrábíme v České republice, v malých sériích, velkou část produkce podle skutečné poptávky, kontrolujeme vlastní výrobu a řešíme vlastní textilní odpad.
Přesto bychom si neradi nalepili na čelo další zelenou nálepku a tím debatu uzavřeli. Důležitější než označení je pro nás popsat konkrétně, jak vyrábíme, a nechat zákazníka, aby si udělal vlastní obrázek. Protože pokud musíme dvě stránky vysvětlovat, proč je greenwashing problém, bylo by poněkud komické skončit u věty:
„Jsme slow fashion. Věřte nám.“
Slow fashion není návrat do jeskyně
Slow fashion neznamená, že si od zítřka každý musí ušít jedno lněné tričko a předávat ho po tři generace. Oblečení potřebujeme. Sportujeme, pracujeme, rostou nám děti, mění se naše těla a některé věci prostě časem doslouží. Smyslem není přestat nakupovat. Smyslem je přemýšlet, co kupujeme, proč to kupujeme, kdo to vyrobil, jak dlouho to budeme používat a jestli opravdu potřebujeme další kus jen proto, že právě přistála nová kolekce.
Fast fashion vs. slow fashion: největší rozdíl není v rychlosti šicího stroje
Fast fashion a slow fashion nejsou dvě přesně ohraničené škatulky, do kterých lze každou značku jednoduše zařadit. Jsou to především dva rozdílné způsoby přemýšlení o výrobě a spotřebě oblečení. Jeden stojí na rychlosti, velkém objemu, časté obměně a potřebě prodávat stále další výrobky. Druhý se snaží více pracovat s množstvím, kvalitou, původem, životností a skutečnou potřebou výrobku.
A právě proto nám je slow fashion blízká. Ne proto, že dobře vypadá napsaná zeleným písmem pod logem. Ale protože vyrobit jen to, co má šanci skutečně sloužit, nám dává větší smysl než nejdřív zaplnit sklad a potom vymýšlet, co s tím vším budeme dělat.
Kam pokračovat?
Pokud vás zajímá, jak konkrétně přemýšlíme o dopadu vlastní výroby, pokračujte na Udržitelnost v Suspect Animal: Planetu máme jen jednu. Environmentální stránku české výroby rozebírá článek Lokální výroba a emise: znamená české oblečení menší dopad na životní prostředí? A proč je důležité nejen to, jak výrobek vznikne, ale také jak dlouho ho používáme, vysvětlujeme v článku Životnost oblečení: proč je nejdéle nošené tričko často to nejudržitelnější.
