Lokální výroba a emise: znamená české oblečení menší dopad na životní prostředí?
„Vyrobeno v Česku“ zní dobře. Výrobek necestoval hotový přes půl planety, vznikl blízko a máme mnohem lepší představu o tom, kdo ho vyrobil. Znamená to ale automaticky, že má také nižší uhlíkovou stopu? Ne nutně. A byla by škoda udělat z lokální výroby další zelenou nálepku, když jsme si právě vysvětlili, proč podobné zkratky nemáme rádi. Dopad oblečení na životní prostředí totiž nevzniká pouze při cestě hotového trička z továrny k zákazníkovi. Začíná mnohem dřív – u surovin, výroby vláken a textilií, barvení či tisku, pokračuje šitím, balením a dopravou a nekončí ani ve chvíli, kdy si výrobek vezmete poprvé na sebe.
Lokální výroba může mít řadu výhod. Abychom ale mohli mluvit o emisích, musíme se podívat na celý řetězec, ne jen na českou vlaječku na jeho konci.
Co vlastně znamená lokální výroba oblečení?
U oblečení může být slovo „lokální“ trochu zrádné. Výrobek může být navržený, nastříhaný a ušitý v České republice, ale jeho materiál nebo surovina mohou pocházet odjinud. A u textilu je to naprosto běžné. Česká šicí dílna totiž nemusí znamenat českou bavlnu, český polyester ani bambus rostoucí za plotem. Textilní dodavatelský řetězec bývá mezinárodní a jednotlivé fáze výroby mohou probíhat na různých místech.
Proto je přesnější říct co konkrétně je lokální, než označit celý výrobek jedním slovem a nechat zákazníka, aby si zbytek domyslel.
Kde při výrobě oblečení vznikají emise?
Uhlíková stopa oblečení nevzniká pouze dopravou. Energie a emise jsou spojené už se získáním nebo pěstováním suroviny, výrobou vlákna, příze a textilie, barvením a dalšími úpravami, samotným šitím, výrobou komponentů, balením a přepravou mezi jednotlivými články řetězce. A potom přichází ještě fáze používání - praní, sušení a případně žehlení a nakonec způsob, jakým se s oblečením naloží po skončení jeho života.
Proto jednoduchá rovnice „ušito blízko = nízké emise“ nefunguje. Lokální šití ovlivňuje jen určitou část životního cyklu výrobku.
Takže doprava vlastně není důležitá?
Je. Jen není jediná. Záleží na tom, co se přepravuje, odkud, kam, jak často a jakým způsobem. Jinou stopu může mít velké množství materiálu přepravované efektivně v jedné zásilce a jinou několik malých urgentních zásilek. Velký rozdíl může dělat také použitý druh dopravy. Proto ani údaj o počtu kilometrů sám o sobě nestačí. Tričko, které urazilo méně kilometrů, nemusí automaticky vykazovat menší celkovou uhlíkovou stopu, pokud byly jiné části jeho výroby energeticky náročnější.
Kilometry jsou část příběhu. Ne celý příběh.
V čem tedy může mít lokální výroba skutečnou výhodu?
Velká výhoda lokální výroby nemusí spočívat pouze v kilometrech. Když máte výrobu blízko, můžete ji mnohem pružněji řídit. Můžete vyrábět menší série, reagovat na skutečné objednávky, rychleji upravit množství produkce a nemusíte nutně objednávat obrovské série jen proto, aby se vzdálená výroba ekonomicky vyplatila. A právě množství vyrobeného zboží je důležitá část celé skládačky. Tričko, které bylo vyrobené a nikdy ho nikdo nepoužil, spotřebovalo materiál, energii a práci úplně stejně.
Nevyrobit zbytečný výrobek může být podstatně zajímavější než ušetřit pár kilometrů na cestě výrobku, který nikdo nepotřeboval.
Malé série místo věštění z křišťálové koule
U nás v Suspect Animal je právě tohle jedna z hlavních výhod české výroby. Velkou část oblečení šijeme podle skutečné poptávky a reálných objednávek. Nemusíme půl roku dopředu objednat desetitisíce kusů a doufat, že jsme správně odhadli barvy, vzory a velikosti, které budete chtít. Samozřejmě to má i druhou stránku. Když přijde hodně objednávek najednou, může se dodací lhůta prodloužit. Naše švadlenky mají pořád jen dvě ruce a funkci CTRL+C na ně zatím nikdo nevymyslel.
Výsledkem ale může být menší množství zbytečně vyrobeného oblečení a zásob, pro které bychom následně museli hledat využití.
Lokální výroba nám umožňuje lépe využívat materiál
Když máme vlastní výrobu blízko, můžeme řešit také to, co se děje přímo na střihacím stole. Při polohování jednotlivých střihových dílů se snažíme metráž využít co nejefektivněji a omezovat množství vznikajících odstřižků. Část menších kusů lze ještě využít při další výrobě a zbylé textilní odstřižky předáváme k dalšímu zpracování na trhaninu. Ani to neznamená výrobu bez odpadu. Znamená to ale, že vidíme vlastní výrobní odpad a musíme řešit, co se s ním stane. Nezmizí nám z očí někde na druhém konci dodavatelského řetězce.
A co doprava materiálu do české dílny?
Ta samozřejmě existuje. A právě proto bychom nikdy netvrdili, že česká výroba znamená, že naše oblečení necestuje. Bambus nepěstujeme za dílnou a celý textilní řetězec nemáme v České republice. Materiály, příze, komponenty nebo jejich výchozí suroviny mohou pocházet ze zahraničí a doprava je součástí jejich environmentálního dopadu.
Rozdíl je v tom, že konečná část výroby probíhá u nás. Proto chceme vždy rozlišovat „vyrobeno v Česku“ od „všechny suroviny pocházejí z Česka“. Jsou to dvě úplně jiné informace.
A naše bambusová viskóza?
U bambusového oblečení je to ještě názornější. Bambus je výchozí surovinou pro celulózu, ze které se průmyslově vyrábí viskózové vlákno. Tento proces neprobíhá v naší dílně a nebylo by fér jeho environmentální dopad schovat za skutečnost, že hotové oblečení šijeme v Česku. České šití nevymaže stopu výroby materiálu.
Proto ekologii bambusové suroviny a výrobu bambusové viskózy řešíme samostatně v článku Ekologie bambusu: je bambusové oblečení opravdu ekologické?
Česká výroba také spotřebovává energii
Další nepříjemně obyčejná pravda: šicí stroje nefungují na vlastenectví nebo na sílu s velkým "S". Potřebujeme elektřinu, dílnu je potřeba osvětlit a podle období vytápět, používáme stroje a další vybavení. Výroba v České republice tedy samozřejmě vytváří vlastní environmentální stopu. Její skutečnou velikost bychom mohli přesně porovnávat s jiným způsobem výroby jedině tehdy, kdybychom měli kvalitní data pro celý životní cyklus obou výrobků. Bez nich by tvrzení typu „české tričko má o X % nižší emise“ bylo jen pěkně vypadající číslo bez pořádného základu.
A takové číslo po vás raději házet nebudeme.
Znamená výroba v Asii automaticky vysoké emise?
Také ne. Země výroby sama o sobě nestačí k posouzení environmentálního dopadu. Moderní velká továrna může mít velmi efektivní výrobu, kvalitní energetické hospodaření a vysoké využití kapacit. Naopak malá lokální výroba může být energeticky neefektivní. Stejně tak může být velké množství zboží přepravované lodí na jednotku výrobku efektivnější než řada malých zásilek převážených jiným způsobem. Proto nechceme stavět jednoduchý souboj Česko hodné - Asie špatná. Tak skutečný svět nefunguje.
Rozdíl u naší lokální výroby hledáme jinde: v kontrole, pružnosti, množství vyráběného zboží, znalosti vlastní výroby a možnosti reagovat na skutečnou poptávku.
A co pracovní podmínky? Ty nejsou emise
Nejsou. Ale při debatě o udržitelnosti se často všechno nahází do jednoho zeleného pytle. Uhlíková stopa popisuje klimatický dopad vyjádřený prostřednictvím emisí skleníkových plynů. Pracovní podmínky, mzdy, bezpečnost práce nebo lokální ekonomika jsou jiná témata udržitelnosti. Mohou být velmi důležitá, ale neměli bychom je vydávat za důkaz nízkých emisí.
Výhodou vlastní české výroby pro nás je, že víme, kdo naše oblečení šije a v jakém prostředí vzniká. To je důležitý důvod, proč chceme vyrábět tady. Jen ho nebudeme přepočítávat na imaginární kilogramy ušetřeného CO₂.
Je tedy lokální výroba udržitelnější?
Může být. Ale ne automaticky. Lokální výroba může zkrátit některé části dopravy, umožnit lepší kontrolu výroby, menší výrobní série, rychlejší reakci na skutečnou poptávku, zásadní omezení nadprodukce a přímější kontrolu materiálového odpadu. Současně ale používá energii a může pracovat se surovinami a materiály, které předtím urazily dlouhou cestu. Proto je důležitější otázka než „Kde je to ušité?“ trochu delší:
„Kde a jak výrobek vzniká, z čeho je vyrobený, kolik se ho vyrábí, jak dlouho bude sloužit a co se s ním stane potom?“
A znamená „Made in Czech Republic“ nižší uhlíkovou stopu?
Bez konkrétního výpočtu životního cyklu výrobku to tvrdit nechceme. Můžeme doložit, že naše oblečení vzniká v České republice. Můžeme popsat způsob naší výroby, malé série, práci s materiálem nebo nakládání s odstřižky. Nemáme ale kompletní LCA každého výrobku, která by nám umožnila poctivě napsat, že českým šitím ušetříme přesně určité množství CO₂ oproti výrobě stejného výrobku někde jinde. A tady se znovu vracíme ke greenwashingu. Dobře znějící environmentální tvrzení ještě není důkaz.
Podrobněji: Greenwashing - na co si dát pozor při nákupu oblečení
Proč tedy vyrábíme v Česku?
Protože chceme mít výrobu blízko a vědět, co se v ní děje. Protože můžeme šít podle skutečných objednávek místo obrovských předem objednaných sérií. Protože dokážeme přímo řešit kvalitu, střihy, využití materiálu i vlastní výrobní odpad. A protože za naším oblečením chceme mít konkrétní lidi a konkrétní práci, ne anonymní položku v dodavatelském řetězci. To jsou pro nás dost dobré důvody samy o sobě.
Nemusíme k nim ještě přimalovávat tvrzení, že každé tričko ušité v Česku automaticky zachránilo ledního medvěda.
Lokální výroba je část řešení. Ne ekologická omluvenka
Místo jednoduché rovnice lokální = ekologické je podle nás přesnější dívat se na lokální výrobu jako na jeden z nástrojů, který může pomoci vyrábět rozumněji. U nás je její největší výhodou možnost kontrolovat vlastní výrobu, vyrábět v malých sériích podle skutečné poptávky, lépe pracovat s materiálem a řešit odpad přímo tam, kde vzniká. Emise jsou důležitou součástí environmentálního dopadu oblečení. Nejsou ale jedinou součástí udržitelnosti a česká adresa dílny je sama o sobě nevynuluje.
Lokální výrobu proto nechceme prodávat jako zelený zázrak. Chceme ji používat jako způsob, jak mít větší část vlastní výroby skutečně ve vlastních rukou.
Kam pokračovat?
Jak konkrétně přistupujeme k výrobě, odpadu, obalům a životnosti výrobků, najdete v článku Udržitelnost v Suspect Animal: Planetu máme jen jednu. Dopad samotné bambusové suroviny a výroby viskózy rozebíráme v článku Ekologie bambusu: je bambusové oblečení opravdu ekologické? A pokud vás zajímá, jak poznat příliš jednoduchá zelená tvrzení, pokračujte na Greenwashing: na co si dát pozor při nákupu oblečení.
