Nová legislativa pro textil: co se mění a co čeká výrobce oblečení?
Textilní průmysl se v Evropské unii postupně mění. Nejen kvůli tomu, co chtějí zákazníci, ale také kvůli nové legislativě. Do hry vstupuje životnost výrobků, opravitelnost, recyklovatelnost, textilní odpad, odpovědnost výrobců, přesnější ekologická tvrzení nebo digitální informace o výrobcích. Evropská strategie počítá s tím, že výrobci budou postupně nést větší odpovědnost za výrobek během jeho životního cyklu a zákazník má dostávat přesnější informace o tom, co vlastně kupuje.
Neznamená to, že od zítřka bude mít každé tričko digitální pas a výrobce bude před ušitím rukávu vyplňovat formulář o šestnácti stranách. Jednotlivá pravidla nabíhají postupně a jejich konkrétní požadavky závisí na dalších předpisech a prováděcích pravidlech. Směr je ale poměrně jasný: méně plýtvání, delší životnost výrobků, větší odpovědnost za odpad a méně zelených pohádek v reklamě.
Proč se Evropská unie zaměřila právě na textil?
Oblečení je spotřební zboží, kterého se vyrábí obrovské množství. Evropská strategie pro udržitelný a oběhový textil proto počítá mimo jiné s požadavky podporujícími delší životnost, opravitelnost a recyklovatelnost textilu, omezením jeho likvidace, rozšířenou odpovědností výrobců a lepší informovaností zákazníků.
Nejde tedy jen o to, jestli je tričko z bavlny, polyesteru nebo bambusové viskózy. Stále důležitější bude celý jeho život: jak bylo navržené, jak dlouho vydrží, jestli se dá rozumně používat a udržovat, co obsahuje a co se s ním stane ve chvíli, kdy doslouží.
Greenwashing dostává podstatně jasnější hranice
Jedna z prvních změn, kterou zákazník skutečně uvidí, se týká ekologických tvrzení. Evropská směrnice 2024/825 zpřísňuje pravidla proti nekalým obchodním praktikám spojeným se zelenou transformací. Česko již podle databáze EUR-Lex oznámilo opatření k její transpozici a nová pravidla se mají používat od 27. září 2026. V hledáčku jsou například obecná environmentální tvrzení, která nejsou odpovídajícím způsobem doložená nebo upřesněná. Samotné „ekologické“, „zelené“, „šetrné k životnímu prostředí“ a podobné výrazy tak nemají fungovat jako volná reklamní disciplína. Směrnice také upravuje používání označení udržitelnosti a pravidla pro některá tvrzení o budoucím environmentálním výkonu.
Podrobněji: Greenwashing - na co si dát pozor při nákupu oblečení
Ani „klimaticky neutrální“ nepůjde říkat jen tak
Nová pravidla se dotýkají také klimatických tvrzení. Zvlášť přísně přistupují k tvrzením, podle kterých má konkrétní výrobek neutrální, snížený nebo pozitivní dopad na klima pouze díky kompenzaci emisí mimo jeho vlastní hodnotový řetězec. Směrnice uvádí například označení typu „climate neutral“, „CO₂ neutral certified“ nebo „climate compensated“. Firma samozřejmě může podporovat projekty zaměřené na klima. Rozdíl je v tom, zda řekne „financujeme tento projekt“, nebo vytvoří dojem, že díky němu samotné tričko žádný klimatický dopad nemá.
A to je docela podstatný rozdíl.
Přichází ekodesign i pro další skupiny výrobků
Další velkou změnou je evropské nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků – ESPR, nařízení (EU) 2024/1781. To vytváří rámec, podle kterého mohou být pro jednotlivé skupiny výrobků stanoveny konkrétní požadavky na jejich environmentální vlastnosti. U výrobků se mohou řešit například vlastnosti související s životností, opravitelností, možností opětovného použití, recyklovatelností, obsahem recyklovaných materiálů, uhlíkovou nebo environmentální stopou či látkami vzbuzujícími obavy. Konkrétní povinnosti ale nevznikají automaticky ve stejné podobě pro každý výrobek – musí je stanovit příslušná navazující pravidla pro danou produktovou skupinu.
A právě tohle rozlišení je důležité. ESPR už existuje, ale neznamená to, že dnes musí každé české bambusové tričko splňovat všechny možné budoucí ekodesignové požadavky.
Digitální pas výrobku: rodný list trička?
Jednou z nejzajímavějších novinek je Digital Product Passport neboli digitální pas výrobku. ESPR vytváří jeho legislativní rámec. Podle konkrétních pravidel pro danou skupinu výrobků může digitální pas obsahovat informace vztahující se například k identifikaci výrobku, výrobci, požadované dokumentaci nebo environmentálním a technickým vlastnostem.
Zákazník by se tak v budoucnu nemusel spoléhat jen na pár slov na všité etiketě. Informace spojené s konkrétním výrobkem budou moci být dostupné elektronicky prostřednictvím datového nosiče, například strojově čitelného kódu. Digitální produktový pas ale ještě neznamená, že od určitého univerzálního data dostane povinně QR kód každé tričko v Evropě. Konkrétní obsah a povinnost pasu budou záviset na pravidlech přijatých pro příslušné výrobkové skupiny.
Oblečení by mělo být navrhované tak, aby déle sloužilo
Tohle je podle nás jedna z nejrozumnějších částí celého směru. Evropská textilní strategie výslovně počítá s požadavky, které mají podporovat delší životnost, opravitelnost a recyklovatelnost textilních výrobků. Protože nejde jen o to vyrobit tričko z materiálu s krásným ekologickým příběhem. Pokud po krátké době skončí v koši a zákazník potřebuje další, část toho příběhu se poněkud rozpadá. Kvalita materiálu, konstrukce výrobku, šití a správná péče tak nejsou pouze otázkou komfortu. Životnost výrobku se stává součástí širší debaty o udržitelnosti textilu.
Konec ničení neprodaného oblečení
ESPR přineslo také pravidla zaměřená na ničení neprodaných spotřebních výrobků. U neprodaného oblečení, oděvních doplňků a obuvi začal zákaz jejich ničení pro velké podniky platit 19. července 2026. Pro střední podniky má podle současného harmonogramu začít 19. července 2030.
Pro malou malosériovou výrobu je ale zajímavá už samotná myšlenka za tímto pravidlem: proč vyrábět obrovské množství oblečení, o kterém předem nevíme, zda ho někdo bude chtít? My jsme si podobnou otázku položili dávno před evropskou legislativou. Proto velkou část produkce šijeme podle skutečné poptávky a reálných objednávek. Ne proto, že by nám to nařídil Brusel, ale protože nám nedává smysl naplnit sklad výrobky a potom řešit, co s nimi.
Výrobce bude více odpovídat i za to, co se s textilem stane potom
Další velké téma představuje rozšířená odpovědnost výrobce - EPR. Revidovaná evropská pravidla pro odpady zavádějí společný rámec rozšířené odpovědnosti výrobců pro textil. Revidovaná rámcová směrnice o odpadech vstoupila v platnost v říjnu 2025. Princip je zjednodušeně takový, že odpovědnost výrobce nekončí okamžikem, kdy výrobek prodá. Systém má pomáhat financovat nakládání s textilem po skončení jeho používání a zároveň vytvářet větší motivaci přemýšlet už při návrhu výrobku o tom, co se s ním bude dít později. Pro konkrétní českou firmu ale budou samozřejmě rozhodující česká prováděcí pravidla a termíny, takže bychom dnes zákazníkům netvrdili, že už přesně víme, jak bude celý systém v české praxi vypadat.
Textilní odpad už není problém někoho jiného
Evropský směr je poměrně jednoznačný: méně skládkování a spalování, více sběru, opětovného použití a recyklace textilu. Strategie počítá s rozvojem kapacit pro recyklaci a s větší odpovědností výrobců v celém hodnotovém řetězci. Pro nás to není úplně nové téma. Už při stříhání se snažíme metráž využít co nejefektivněji a textilní odstřižky, které nedokážeme dále využít sami, předáváme k dalšímu zpracování.
Bude muset být všechno oblečení recyklovatelné?
Směr evropské legislativy jednoznačně míří k lepší recyklovatelnosti a cirkularitě textilu, ale není správné z toho dnes udělat jednoduché pravidlo „od roku X musí být každé tričko 100% recyklovatelné“. Konkrétní požadavky budou záviset na příslušných pravidlech a produktových skupinách. Navíc funkční oblečení je technicky složitější, než se na první pohled zdá. Kombinace vláken může výrobku dodat pružnost, odolnost, komfort nebo prodloužit jeho použitelnost, ale současně může komplikovat jeho recyklaci. A přesně tady se bude muset potkat funkčnost, životnost a recyklovatelnost. Vyřešit jedno na úkor všech ostatních nemusí být automaticky nejudržitelnější řešení.
Co nová pravidla znamenají pro zákazníka?
Ideální výsledek by měl být docela jednoduchý: víc skutečných informací a méně zelených keců.
Zákazník by měl lépe poznat, co výrobek obsahuje, jaké environmentální tvrzení je skutečně doložené, jak se o výrobek starat, případně jak dlouhou životnost lze očekávat a co s ním udělat na konci používání. Digitální informace mohou postupně umožnit předat mnohem víc údajů, než se vejde na současnou textilní etiketu. Současně by měla být složitější cesta k tomu napsat na výrobek velkým písmem ECO, přidat dva zelené lístečky a doufat, že už se nikdo na nic dalšího nezeptá.
Co nová legislativa znamená pro malé české výrobce?
Přinese nové povinnosti a pravděpodobně také další administrativu. Pro malé firmy může být zavádění nových systémů relativně náročnější než pro velké značky s vlastními právními, IT a ESG odděleními. Na druhou stranu může nový směr zvýhodnit některé principy, které jsou malým lokálním výrobcům vlastní už dnes: menší série, výrobu podle skutečné poptávky, kontrolu vlastní výroby, důraz na životnost a znalost toho, kdo a kde výrobek vyrábí.
Neznamená to, že jsme díky tomu automaticky „udržitelní“. Znamená to ale, že některé otázky, které teď začíná intenzivně řešit evropská legislativa, řešíme ve vlastní výrobě už docela dlouho.
Znamená nová legislativa konec fast fashion?
Ne. Žádný zákon nedokáže ze dne na den změnit způsob, jakým se oblečení vyrábí a nakupuje. Nová pravidla ale postupně zdražují nebo komplikují některé praktiky, které byly dlouho snadné: vyrábět nadměrné množství výrobků, likvidovat neprodané zásoby, přenést odpovědnost za textilní odpad pouze na společnost nebo používat obecná ekologická tvrzení bez dostatečného vysvětlení. A zároveň dávají zákazníkovi šanci získat o výrobku více informací.
A bude kvůli nové legislativě oblečení dražší?
To dnes nejde poctivě předpovědět jednou větou. Nové požadavky mohou znamenat náklady na administrativu, data, systémy, nakládání s odpadem nebo úpravy výrobků. Současně mají podporovat delší životnost, efektivnější využívání zdrojů, recyklaci a omezení plýtvání. Proto bychom zákazníkům neslibovali ani katastrofu, ani pohádku o tom, že všechno nové bude automaticky levnější a ekologičtější.
Nová legislativa není kouzelná hůlka. Je to změna pravidel hry.
Proč o legislativě píšeme v Poradně?
Protože udržitelnost už nebude jen otázkou toho, co si dobrovolně napíše výrobce na stránku „Naše hodnoty“. Postupně se stává součástí pravidel, podle kterých se výrobky navrhují, vyrábějí, označují, prodávají a nakonec řeší i jako odpad. A pro zákazníka je dobré vědět, proč se na oblečení mohou v dalších letech objevovat nové informace, proč výrobci začnou mnohem opatrněji používat slovo ECO a proč se stále více mluví o životnosti, opravitelnosti nebo recyklovatelnosti. My bychom byli rádi, kdyby výsledkem nebylo jen víc formulářů pro výrobce a víc QR kódů pro zákazníka, ale především lepší a srozumitelnější informace o tom, co si vlastně kupujeme.
Kam pokračovat?
Pokud vás zajímá, proč už nebude tak jednoduché označit výrobek jako ekologický, pokračujte na Greenwashing: na co si dát pozor při nákupu oblečení. Náš vlastní přístup k výrobě, odpadu a životnosti popisujeme v článku Udržitelnost v Suspect Animal: Planetu máme jen jednu.
